Opustit předvánoční atmosféru a naladit se na tu závodní bylo na celé akci asi to nejtěžší.
Cílem bylo získat, co nejvyšší počet bodů do ITU žebříčku, tak abych mohla s klidem naskočit do sezóny nadcházející. Na konci prosince mě totiž bude čekat plánovaný výpadek v podobě operace, kdy půjdou železa z lokte konečně ven.
Závod se vyvíjel ne moc překvapivě. Ve vodě jsme zůstaly všichni pospolu, vylézala jsem předposlední. Přeběh do depa byl natolik dlouhý, že jsem do depa vbíhala jako první. Na kole hodně foukalo, moc se nejelo, ale při průjezdu depem se to trhalo. Britky za to vždy vzaly a tak jsme v každém kole o někoho přišly. Já jsem se citila poměrně nejistě, bála jsem se, že mám defekt. Měla jsem z toho hrůzu už od začátku, když jsem viděla, jak jsou místní silnice plné střepů. Po závodě jsem zjistila, že jsem vážně píchla, ale zachránil mě tmel v galusce od Tufo, který neskutečně dobře zafungoval. Kolo bylo měkké tak na 3bary, ale jel se jen sprint a tak jsem se i na měkkém kole dokázala ve skupině dopravit do druhého depa. Tam nás vjíždelo společně 5. Na běh jsem vyrazila se Sanders, která celou dobu určovala tempo. Ostatním jsme se velmi rychle vzdalovaly. Tempo mi přislo v pohodě, obě jsme se zřejmě šetřily na závěrečný sprint. Už jsem měla pocit, že je vítězství moje, ale Gilian ukázala svou sílu a zkušenost, cílovou pásku protnula jako první.
Česko-slovenské duo s Ivankou